'Shakespearova sestra' je esej, která Virginie Woolfová píše. V tomto eseji chce autor vyjádřit a položit společnosti otázku: „Proč v době alžbětinského věku ženy nepsaly poezii“; autorka chce osvětlit realitu života žen v době alžbětinské a ukázat všechny dopady sociální struktury na tvůrčí gesto žen. Během alžbětinského věku byly ženy často omezeny v prosazování a předvádění svého talentu, zatímco muži byli povzbuzováni, aby prozkoumali a naplnili svůj potenciál. Bylo to kvůli konvencím genderových rolí, které v té době převládaly ve společnosti. Spisovatel zosobňuje ženy v průběhu 16. století v podobě příběhu, ve kterém si představujeme, že existovala Shakespearova sestra jménem Judith a ukázala, že pokud se chtěla stát spisovatelkou, kolik útrap musela překonat, aby se stala spisovatelkou. Ženy byly při tvorbě literatury opomíjeny; šanci vstoupit do světa literatury jako spisovatelé neměli až do dob Virginie Woolfové.
Hlavní myšlenka eseje
Tato fikce se zaměřuje především na dvě věci, kterými jsou:
- Ačkoli muži byli v alžbětinské době tak pokročilí, proč ženy na poli literatury zaostávaly?
- Tento příběh je o imaginární sestře Shakespearově jménem Judith (původně se Judith jmenovala dcera Shakespeara) a ukazuje, jak by to dopadlo, kdyby měl Shakespeare sestru.
Vysvětlení
1. Přestože muži byli v alžbětinské době tak pokročilí, proč ženy zaostávaly na poli literatury? Existuje tolik faktorů, které to vysvětlují. 'Proč ženy zaostávají za muži?'
Pozice mužů
Podle spisovatelova vysvětlení v této eseji bylo během alžbětinské éry evidentní, že muži byli ve světě literatury dominantní; každý muž, který se nikdy nepovažoval za spisovatele, ještě za svůj život stihl napsat alespoň báseň. V této době dominovalo mnoho odříkaných spisovatelů, takže otázka, proč neexistovala žádná literatura, kterou by v té době psaly ženy; abychom tomu porozuměli, prozkoumáme ekonomické, sociální, politické, rodinné a literární postavení žen v době alžbětinské.
Postavení žen
Za vlády královny Alžběty byla nejen mocným vládcem Anglie, ale také patronkou (strážcem) literatury; její éra je široce považována za zlatý věk anglické literatury. Nicméně, přestože byla sama ženou, nikdy ve skutečnosti nepropagovala ani nepracovala na prosazování práv žen v dominantní mužské společnosti; v důsledku toho mužští spisovatelé nadále dominovali éře literatury a ženy zůstaly v podřízeném postavení.
Za vlády Alžběty byly ženy ve své literatuře vysoce důstojné mužskými spisovateli; v literatuře jsou uváděni jako velmi inteligentní protagonisté, ale žádné z jejich literárních děl nebylo tehdy považováno za prioritu, a tak své práce publikovali pod pseudojmény nebo přezdívkami, které byly podobné jménům mužských spisovatelů. Robert Galbraith, Currer Bell, George Eliot, sestry Bronteové, atd., byly působivé spisovatelky a měly velký zájem o psaní literatury v té době, ale především byly zavrženy svými rodinami a kritizovány mužskými spisovateli a poté společností.
npm vymazat mezipaměť
V éře alžbětinské bylo postavení žen kritické, mužští členové rodiny mohli studovat ve škole, ale ženy byly oklamány a drženy doma; nesměli číst knihy kromě knihy královské rodiny. Jejich rodinní příslušníci se ve velmi mladém věku provdali za ženy; i poté, pokud se ženy snaží samy studovat, jsou vyřazeny z rodiny a společnost je také kritizuje. Tato esej zobrazuje, že pokud měl Shakespeare sestru, vyvolává tato esej důležitou otázku týkající se potenciálu Shakespearovy sestry, byla by jí poskytnuta stejná úroveň svobody a příležitostí jako jejímu bratrovi dosáhnout stejné úrovně úspěchu?
Během éry Alžbětiny byly ženy často společností zavrženy; byli vystaveni různým formám obtěžování a jejich práce v literatuře byla stěží uznávána nebo publikována; jako výsledek, mnoho z jejich literárních mistrovských děl bylo ztraceno s časem. I když žena napíše umělecké dílo, ví, že nebude nikdy publikováno nebo přijato společností; následně byla literární tvorba žen v té době omezena na jejich deníky. Navíc společnost často pohlížela na ženy s despektem, takže si připadaly, jako by byly nejnižší třídou tvorů; kvůli tomu se tolik žen bálo věnovat se své vášni pro psaní.
V době alžbětinské byla královna Alžběta mocným a velícím vůdcem, který se zapsal do historie. Navzdory tomu, že královna Alžběta byla mocná žena s velkým postavením, nebylo ženám v té době dovoleno získat a zastávat významné pozice politické moci; místo toho byli často odkázáni na domácí vězení a omezeni na domácí práce. Především to, že ženy žily v otevřeném vězení, nemohly se účastnit společenských aktivit a postrádaly zmocnění, které by si zasloužily. Zatímco literatura v té době ukazovala ženy jako mocnou osobnost, inteligentní a respektované lidi, realita tomu byla na hony vzdálená, protože společenské normy omezovaly ženy v dosažení jejich plného potenciálu.
Během alžbětinské éry bylo ekonomické postavení žen hrozné; muži si přitom mohli vydělávat peníze různými literárními aktivitami a poznávat svět cestováním, ale ženám nebylo dovoleno tyto příležitosti využívat. Pokud se muži rozčílí, mohou jít na různá místa, a pokud chtějí získat zkušenosti, mohou získat zkušenosti sledováním mnoha věcí; na druhou stranu to ženám není dovoleno. I když se žena rozhodla pracovat v divadelní branži, hrozilo jí fyzické obtěžování. Shakespearova sestra, fiktivní postava, slouží jako ilustrace obtíží, kterým ženy v divadelní branži čelily. Nakonec otěhotní s divadelní manažerkou a tragicky si vezme život.
řetězec podřetězec java
Spisovatelka Woolfová vysvětluje, že když tato sestra vyrůstala jako dítě, zjistila, že má stejný talent jako její bratr; její rodiče jí však nechtěli dovolit chodit na gramatické lekce s bratrem, nebo dokonce nechtěli, aby četla klasiky Ovidius, Horatius a Vergilius. Se všemi těmito obtížemi našla v bratrově pokoji nějaké knihy a začala je zvědavě číst; bohužel ji rodiče chytili a nařídili jí, aby dělala dobrou práci (což bylo podle nich vhodné), jako je dušení nebo oprava punčoch; dokonce jí zakazují, aby se znovu dotkla bratrových knih nebo papíru. Přes všechno toto nespravedlivé zacházení se stále chtěla věnovat své vášni pro literaturu.
Spisovatelka říká, že se má za to, že když byla na půdě, napsala (Shakespearova sestra) několik literárních stránek, ty pak musela schovat, protože nechtěla při tomto literárním díle zažehnout plameny. Před dospělostí se očekávalo, že bude sešívačkou vlny z nedalekého města; kdyby se tomu vzepřela, její rodina by ji poslala do kláštera, aby se stala jeptiškou. Byla ale talentovaná spisovatelka, a tak se rozhodla utéct z domova; a tak dokonce jednoho léta utekla z domova a v pouhých sedmnácti letech přemýšlela v ulicích Londýna; měla hlas podobný pěvci a měla stejný talent pro divadlo a poezii jako její bratr.
Chtěla hrát v divadle, a tak požádala tolik divadelních dveří, aby ukázala svůj talent, ale (jak se očekávalo) všichni muži se jí smáli. Nick Green, manažerka divadla, vysmála se jí jinak a myslela si, že ženský výkon bude jako loutkový tanec (řízení je v rukou loutkáře). Hledal příležitost ukázat své hrozné myšlení a otěhotněl Judith; kvůli hanbě spáchala Judith sebevraždu.
Úvod do Spisovatele
'Virginia Woolfová,' se narodil v den 25. ledna 1982 v Londýně (Anglie); ona je známá jako anglická spisovatelka a romanopiskyně díky svému odlišnému pohledu na vyprávění a kreslení, které významně ovlivňuje generaci; její celé a původní jméno je 'Adeline Virginia Stephenová.'
Je známá především jako spisovatelka pro svou práci v 'Paní. Dalloway,' publikováno v roce 1925 a 'K majáku,' publikováno v roce 1927; spisovatelka také napsala objevné eseje o literární historii, ženském psaní, politice moci a uměleckých teoriích. Byla zručnou spisovatelkou, která zkoušela svůj talent v různých formách životopisného psaní, vytvářela krásné povídky a po celý život sdílela se svými blízkými množství skvělých dopisů; zemřela na 28. března 1941 poblíž Rodmell v Sussexu.
Závěr
V době alžbětinské éry v 16. století byla společnost, v níž Shakespeare projevoval svůj literární talent, ale literární nadání žen nenáviděno a zavrhováno. Ženy se nesměly vzdělávat a všechny zákony a dokonce i společnost mužů chtěly v té době potlačit potenciál žen. spisovatelka, Jane Austen, byl silně kritizován; dokonce i velmi talentovaná mladá žena, která se pokoušela předvést své poetické schopnosti, čelila odporu a překážkám této společnosti.
Tento esej je považován za feministický esej; spisovatelka Virginia Woolfová byla jednou z prvních spisovatelek, které se snažily v literatuře ukázat stav žen. Životy George Eliot, sestry Bronteové a Jane Austenová ukázal to tím, že publikoval svou literaturu pod přezdívkou muži. Virginia Woolf jednou prohlásila, že spisovatelé, zejména ženy, by měly mít naprostou svobodu vyjádřit svůj talent. Tento sentiment byl inspirován Shakespearovou fiktivní Sestrou Judith, která zpochybnila status quo, ale tragicky přišla o život.