'Hrůza' příběhy jsou vždy oblíbené mezi čtenáři, taková klasická hororová povídka, Opičí tlapa “ je velmi populární a je napsán populárním anglickým autorem W.W. Jacobs . V roce 1992 se příběh poprvé objevil v Harper's Monthly a později ve stejném roce byl znovu otištěn v jeho třetí sbírce Takových povídek s názvem „ Dáma z člunu '. Příběh vyprávěl o tom, jak majitel chamtivé opice dostal šanci splnit jakákoli tři přání, ale musel za to zaplatit obrovskou cenu kvůli zásahu, který provedl do Všemohoucího napsaného osudu.
Tento příběh se brzy stal součástí různých médií, jako jsou televizní seriály, filmy, opery, divadelní hry a někdy i jako součást románů nebo týdenních komiksů (většinou v roce 1903). V roce 1907, kdy Louis N. Parker vytvořil divadelní hru, které dal hlavní vedení John Lawson který se později díky svému skvělému výkonu stal také hlavní rolí v němém filmu natočeném podle stejného příběhu Sidney Northcote.
o autorovi
W.W. Jacobe také známý jako William Wymark Jacobs narodil se 8. září 1863 v Londýně v Anglii. v prvních dnech žil v River Thames Wharf, kde měl jeho otec práci manažera. Od mládí miloval psaní a jeho první dílo („Many Cargoes“) vyšlo v roce 1896 a bylo úspěšné. Většinou psal povídky a jeho nejznámější povídkou byla hororová povídka Opičí tlapa.
Před Monkey's Paw v roce 1902 dával také dobré příběhy jako Skipper Wooing (vydáno v roce 1897), a Mořští ježci (vydáno v roce 1898). Každý jeho příběh měl kouzlo toho, že z této fikce udělal skutečný příběh a spojil se se čtenáři. Příběhy byly vřelé a také mírné. Existuje téměř 17 takových svazků, které všechny napsal on a byly v nich malé množství humoru a dobrodružství. Zemřel 1. září 1943 v Londýně.
Shrnutí příběhu
Příběh lze lépe rozdělit do tří hlavních částí, které mají všechny různé emoce a úhly pohledu, a je následující.
V části 1
Příběh začíná temnou a velmi bouřlivou nocí a pohodlným a teplým domem, ve kterém právě odpočívají manželé Whiteovi a jejich syn Herbert White. Uvnitř domu hraje pan White šachy se svým synem, zatímco paní Whiteová je u ohně a něco plete na židli. Hra končí výhrou jeho syna a později pan White začne mluvit se svou ženou a řekne jí, že počasí není dobré, takže cesta (která není příliš daleko od jejich domova) je opuštěná.
Náhle se stane nový záznam, když seržant major Morris, který je identifikován jako rodinný přítel, sáhne na náhodnou návštěvu. Oba přátelé začali pít whisky a on začal vyprávět své příběhy o návštěvě zahraničí. V těchto rozhovorech pan White také všem řekl o své touze navštívit Indii, načež mu jeho přítel řekl, že je mu lépe jen doma. Hovor se pomalu změnil v hádku a mezi hádkou vytáhl major Morris z kapsy malou mumifikovanou tlapku. Podělil se o příběh, ve kterém řekl, že fakír použil kouzlo na tlapku, aby dokázal, že o osudu rozhodl sám všemohoucí a nikdy není dobrá volba provést změnu nebo soutěžit se změnou, protože to může mít následky.
Podle majora mohou tři muži snadno položit přání na tuto tlapu každý třikrát. Major mu také řekl, že už vyslovil svá tři přání, ale ten druhý, kdo využil jeho třetí přání, požádal o smrt (což ho hodně provinilo), a proto se rozhodl to prodat, jak nemá zájem kvůli tomu vytvářet mnohem větší ztráty. Ale bohužel nikdo nemá skutečný zájem o koupi, protože každý se chce ujistit, že to funguje, a bez přání to nejde. Během hovoru náhle pan White hodil tlapu do ohně, ale pan White ji okamžitě zachránil. Protože si sám chtěl něco přát, major ho jasně varoval, aby si to třikrát nešetřil, ale nakonec souhlasil, že řekne, jak ta tlapka funguje a jak si s ní pan White může přát.
I když se paní Whiteová tomu příběhu zasmála a řekla, že jí tento příběh jen připomíná 'Arabské noci', a smála se, že by si možná její manžel měl přát pomocnou ruku navíc, protože má hodně práce. Ale Major se nesmál a dokonce mu to nepřišlo vtipné a řekl svému příteli, aby použil velmi jasně svou mysl, pokud si někdy bude chtít něco přát. Později vyprávěl mnoho dalších příběhů o zemi Indie a nakonec odešel z domu. Jakmile Herbert odešel, řekl, že jen žertuje a je plný úplných nesmyslů bez logiky. Také škádlí svého otce a říká, že jeho otec si možná zkusí přát být králem, aby nemusel poslouchat mámu a mohl si dělat věci podle sebe. Na které si otec i syn začali hrát a bavit se.
Pan White si není jistý, co chce, protože všechny své potřeby již má, a proto se nemůže rozhodnout. Herbert svému otci navrhl, že by jim dvě stě liber pomohlo splatit všechny peníze, které potřebují na zaplacení půjčky na dům. Pan White souhlasil a zahrál o tuto částku nahlas, zatímco jeho syn zůstal s ním a hrál na klavír ve velmi melodramatickém akordu. Najednou začal pan White hrozně plakat a řekl, že se tlapa v jeho ruce pohybuje jako každý had. Po chvíli se pan a paní Whiteovi rozhodli jít spát, ale Herbert stále zůstával na straně ohně a oheň pozoroval. V plamenech viděl skutečnou a pohyblivou opičí tvář, a tak se rozhodl zchladit oheň, vzal s sebou opičí tlapu a odešel do své ložnice.
Začátek 2. části
Hned druhý den ráno začala druhá část příběhu slunečním svitem zimního rána. Rodina doteď zapomene na včerejší noc a začne svou práci dělat velmi vesele a energicky jako každý den, ani mumifikovaná tlapka nevypadá ani trochu nebezpečně (nikdo netuší, jak se včera chovala).
Když pan White přemýšlel o svém přání, řekl, že dvě stě dolarů nebude stát nic moc. Herbert si z toho dělá legraci a říká, že ano, může, ale pouze pokud peníze začnou pršet z nebe přímo na hlavu jeho otce. Pan White odpověděl, že lidé, kteří čelí problémům a dostávají přání, může být jen náhoda. Herbert se usměje a odejde do práce.
Po nějaké době našla paní Whiteová před jejich domem cizince, který byl velmi dobře oblečený. Cizinec velmi váhavě třikrát zaklepe na dveře, pak se otevře a vejde dovnitř. Paní Whiteová mu pomáhá vejít dovnitř. S takovým smutkem a nervozitou jí řekne, že je představitelem Maw a Meggins, kteří jsou Herbertovými zaměstnavateli. Jakmile ho paní Whiteová uvidí, zeptá se, zda je Herbert v pořádku nebo ne. Zástupce mu řekne, že je zraněný, ale necítí bolest. Na chvíli byla klidná a ulevilo se jí, ale pak si uvědomila, že necítí žádnou bolest ve skutečnosti znamená, že nežije. Zástupce říká, že Herbert byl mrtvý, protože byl chycen ve strojním zařízení. Po chvíli se pan White podíval a řekl, že Herbert je jediná naděje a jejich jediné živé dítě. Zástupce s velkým smutkem a rozpaky tvrdil, že je jen zaměstnancem, který poslouchá rozkazy Mawa a Megginse. Poté jim oběma řekl, že firma není zodpovědná za žádnou kauzalitu, ke které dojde během práce, a tak nepřevezme žádnou odpovědnost za Herbertovu smrt a rodině poskytne pouze dvě stě liber. Jakmile oba uslyšeli množství, pan White okamžitě omdlel a paní Whiteová zaječela.
V části 3
Poté, co bílí ukončí všechny poslední Herbertovy rituály, oba rodiče přestanou cítit jakoukoli naději a jsou unavení. Po několika dnech (skoro po týdnu) se jednoho dne pan Bílý v noci probudil a viděl, že její žena hlasitě pláče z okna. Šel k ní a velmi zdvořilým způsobem ji požádal, aby se vrátila do postele. Ale protože měla velké bolesti, odmítla se vrátit. Zůstal tichý a smutný, dokud paní Whiteová nezačala křičet a plakat, že potřebuje opičí tlapu.
Pan White byl vyděšený a odmítl ji vrátit. Později ho požádala, aby se vrátil dolů a přál si přivést Herberta zpět k životu. Pan White se snaží odolat a říká jí, že Herbertova smrt a odškodnění firmy nemají nic společného s Tlapkou a přáními. Pan White jí také řekl, že nechce, aby to věděla, ale Herbertovo tělo nebylo v dobrém stavu a nebyl schopen ani identifikovat jeho tělo podle obličeje a vzal si na pomoc své oblečení, aby řekl, že je Herbert. .
Paní Whiteová nechce poslouchat, dál pláče a říká panu Whiteovi, že by měl Herberta přivést zpět k životu pomocí Opičí tlapky. Paní Whiteová ho tentokrát důrazně požádala, aby přání vyslovil a vydržel v něm, dokud se nevrátí. Bez jakékoli volby vyslovil přání a stále čekal, až svíčka zhasne. Byli schopni slyšet zvuky jako zvuk hodin, vrzání schodů nebo dokonce myš. A tak se nakonec pan White rozhodl jít dolů. Jakmile jeho sirky zhasly a jakmile se chystal splnit své poslední přání, uslyšel zaklepání na dveře. Později uslyšel další zaklepání a tentokrát vyšel nahoru bez otevření. Další zaklepání zaslechla paní Whiteová a ta v příliš velkém vzrušení vykřikla, že je to Herbert, a rozběhla se ke dveřím. Okamžitě si uvědomila, že mu trvalo dlouho, než přišel, protože musel jít asi dvě míle od hřbitova.
Pan White ji znovu požádal, aby neotevírala dveře, protože to není dobrý nápad, ale ona nemá náladu nic poslouchat a pokračovat v běhu ke schodům. Kvůli její malé výšce se snažila otevřít závoru, ale rychlost klepání byla tak rychlá a pan White mezitím začal velmi rychlým tempem hledat tlapu, kterou ztratil tím, že se strachem spadl na podlahu. Jakmile paní Whiteová konečně vytáhla závoru, ve stejnou chvíli pan White našel tlapu a vyslovil své poslední přání.
Klepání okamžitě přestalo a paní Whiteová začala plakat mnohem hlasitěji. Pan White sešel dolů a zjistil, že na druhé straně dveří nikdo není a ulice je prázdná a všude kolem je ticho.
Závěr
Tento příběh přináší tolik emocí a pocitů, ale také nám dává velmi silnou lekci o chamtivosti a o tom, jak by se lidé nikdy neměli pokoušet hrát si s přírodou. Tento příběh v různých fázích přináší různé emoce postav. Příběh je založen na strašidelných událostech a je schopen vás v některých bodech vyděsit. V poslední části příběh ukazuje i extrémní emoce matky a to, jak se přestává zajímat o cokoli kromě jeho syna. Je srdcervoucí vidět, jak se otec v rukou osudu stal bezmocným a přál si nechat vlastního syna jít.
F&Q
1. Proč se pan White snažil zastavit paní Whiteovou, aby přivedl Herberta zpět k životu?
Ans. Pan White již řekl, že Herbertova smrt byla úplně obyčejná a jeho tělo nebylo v tak dobrém stavu, aby bylo možné ho přivést zpět k životu.
2. Jaké bylo třetí přání?
Ans. Pan White si přál vzít zpět své druhé přání (tj. přivést Herberta zpět k životu) a to znamená, že je opět mrtvý a navždy ztratili syna).