souhrn

William Blake publikoval v roce 1789 známou báseň „The Lamb“ ve své sbírce „Songs of Innocence“. Zkoumá otázky související se stvořením, nevinností a božským vlivem na přírodní svět.

Báseň se skládá z několika otázek s neomaleným jazykem, které jsou adresovány jehňátku. Řečník začíná tím, že se ptá Beránka na jeho tvůrce, přemýšlí, kdo ho vytvořil a dal mu jeho laskavou, soucitnou povahu. Zdůrazněním vlastností Beránka, jako je jeho měkká vlna a veselé, nevinné brečení, báseň podtrhuje obraz laskavého stvořitele.

Řečník zvažuje postoj Beránka o stvoření, zatímco báseň pokračuje. Vztahují Beránka k dalším aspektům přírody, včetně potoka a slunce, čímž zdůrazňují soudržnost a eleganci Božího stvoření.

Na konci básně řečník informuje, že Ježíš Kristus stvořil Beránka, nazývaného také „Beránek Boží“. Beránek se používá jako metafora k zobrazení Kristovy laskavosti, čistoty a sebeobětování. Řečník uvádí analogii, že na stvořitele všech věcí lze také pohlížet jako na dítě, což znamená čistotu a jednoduchost božské přítomnosti.

Báseň „Beránek“ je příkladem Blakeovy víry v laskavost a božství, které neodmyslitelně existují ve všech věcech. Zdůrazňuje spojení mezi vším živým a jejich stvořitelem a ctí krásu nevinnosti. Báseň je často čtena s „The Tyger“, doprovodnou básní, která zkoumá konfliktní aspekty života a složitost tvorby.

Analýza

Sloka 1

'Beránek' je báseň s poselstvím. V této básni básník ctí našeho Pána Ježíše Krista, který byl jemný a mírný jako beránek a čistý a nevinný jako dítě. Mladý chlapec se ptá Beránka, zda ví, kdo mu dal život, dal mu schopnost nakrmit se u řeky a přes louku a požehnal mu životem. Dítě se ho ptá, zda Beránek ví, kdo mu dal zářivou a hedvábnou vlnu, která mu slouží jako oděv, a kdo mu dal nádherný hlas, který naplnil údolí rozkoší.

V 1. sloce básně Williama Blakea Beránek, mladík, který má v úmyslu promluvit s Beránkem, stručně popisuje malé zvíře tak, jak ho vidí. Beránek dostal dar života, schopnost shánět potravu u potoka a přes louku, zářivou, hedvábnou vlnu, která mu slouží jako oděv, a sladký hlas, který rozveseluje údolí. Ví Beránek, kdo ho stvořil? V průběhu úvodních řádků básně je položena stejná otázka. Malého beránka se ptá, kdo ho vyrobil, malé dítě, které také chce vědět, jestli ví. Malý chlapec je zvědavý na osobu, která dala Beránka svůj život a postarala se o něj, když bydlel na druhé straně louky u řeky. H se také ptá Beránka, kdo mu dal pohodlný přikrývku na tělo (oblečení), která je nejměkčí, nejvlněnější a lesklá, odkud ji má.

Zde je čtenářům poskytnuto realistické zobrazení beránka. Nevinné dítě se neustále ptá Beránka v básni: 'Kdo tě stvořil?' Jehně se také ptá dítě, které ho obdařilo tak krásným bručivým hlasem, naplněným příjemným tónem v okolních údolích. Dětská nevinnost, první krok v Blakeově hledání pravdy, dává sloce vyniknout.

'Dítě nevinnosti žije intuitivně, těší se ze spontánního spojení s přírodou a ve všem vidí božství.'

Sloka 2

Ve 2. sloce básně je ztotožnění Beránka, Krista a dítěte. Protože Kristus je jemný a pokorný jako beránek, jde také kolem Beránka. Kristus byl také dítě, když poprvé přišel na tento svět jako Syn Boží. V této poezii dítě oslovuje Beránka, jako by to bylo další dítě, které rozumí tomu, co bylo řečeno. Beránek je něžný a mírný, podobně jako dítě, přináší dítěti velkou radost. Báseň zachycuje podstatu dětství, včetně jeho nevinnosti, čistoty a jemnosti, stejně jako lásku dítěte k malým věcem.

Báseň získává náboženský podtext kvůli zobrazení Krista jako dítěte. Je to pastýřská poezie. Další reprezentací potěšení a čistoty v Blake je pastýřská poezie. Dítě odpovídá na otázky, které položilo Beránkovi v první sloce básně Williama Blakea Beránek v následujících deseti řádcích 2. sloky. Podle malého dítěte je osoba, která stvořila Beránka a zasypala četnými dary zmíněnými v prvním verši, také známá jako Beránek.

Ježíš Kristus sám sebe označuje za beránka. Ježíš Beránek je mírný (měkké povahy) a mírný (poddajný) a pro slávu lidstva na sebe vzal lidskou podobu jako dítě. Oba se jmenují jménem Ježíš a vypravěč (já) je malé dítě. Aby stvořil Trojici Dítěte, Beránka a Vykupitele (Ježíše), Beránek uznává Krista.

Závěr

Na závěr, báseň Williama Blakea „Beránek“ ctí svatost, nevinnost a božskou přítomnost, která existuje v přírodním světě. Řečník se ptá, kdo je stvořitel Beránka, když mu klade řadu otázek a zároveň chválí jeho jemnost a mírnost. Báseň zdůrazňuje spojení mezi Bohem, lidstvem a všemi ostatními živými věcmi a zároveň ukazuje Blakeovu velkou úctu ke kráse přírody. Báseň spojuje Ježíše Krista s Beránkem tím, že vysvětluje, že Beránka stvořil Beránek Boží, a zdůrazňuje božské vlastnosti něhy, čistoty a sebedarující lásky. Báseň je okouzlující a vzbuzuje úctu a respekt k tvorbě, protože Blake používá živé obrazy s rytmickým jazykem. Emocionální připomínka základního dobra a božství ve vesmíru, kterou nabízí 'The Lamb', vybízí čtenáře k zamyšlení nad hlubším významem a záhadami života.