Internetové protokoly jsou souborem pravidel, která řídí komunikaci a výměnu dat přes internet. Odesílatel i příjemce by se měli řídit stejnými protokoly, aby mohli komunikovat data. Abychom tomu lépe porozuměli, uveďme si příklad jazyka. Každý jazyk má svou vlastní slovní zásobu a gramatiku, kterou potřebujeme znát, pokud chceme v daném jazyce komunikovat. Podobně, kdykoli přes internet vstoupíme na webovou stránku nebo vyměníme nějaká data s jiným zařízením, pak se tyto procesy řídí sadou pravidel nazývaných internetové protokoly.

Fungování internetového protokolu

Internet a mnoho dalších datových sítí funguje tak, že data organizuje do malých kousků nazývaných pakety. Každá velká data odeslaná mezi dvěma síťovými zařízeními jsou rozdělena na menší pakety základním hardwarem a softwarem. Každý síťový protokol definuje pravidla pro to, jak musí být jeho datové pakety organizovány specifickými způsoby podle protokolů, které síť podporuje.

Potřeba protokolů

Může se stát, že odesílatel a příjemce dat jsou součástí různých sítí, které se nacházejí v různých částech světa a mají různé rychlosti přenosu dat. Potřebujeme tedy protokoly pro řízení toku dat a řízení přístupu ke spoji sdílené v komunikačním kanálu. Předpokládejme, že existuje odesílatel X, který má rychlost přenosu dat 10 Mbps. A existuje přijímač Y, který má rychlost příjmu dat 5 Mbps. Protože rychlost příjmu dat je pomalá, některá data budou během přenosu ztracena. Aby se tomu zabránilo, musí přijímač Y informovat odesílatele X o nesouladu rychlosti, aby mohl odesílatel X upravit svou přenosovou rychlost. Podobně řízení přístupu rozhoduje o uzlu, který bude v určitém časovém okamžiku přistupovat ke spoji sdílené v komunikačním kanálu. Pokud ne, budou přenášená data kolidovat, pokud mnoho počítačů odesílá data současně přes stejnou linku, což povede k poškození nebo ztrátě dat.

Co je IP adresace?

An IP adresa představuje adresu internetového protokolu. Jedinečná adresa, která identifikuje zařízení v síti. Je to skoro jako soubor pravidel upravujících strukturu dat zasílaných přes internet nebo přes místní síť. IP adresa pomáhá internetu rozlišovat mezi různými směrovači, počítači a webovými stránkami. Slouží jako specifický identifikátor stroje v konkrétní síti a pomáhá zlepšit vizuální komunikaci mezi zdrojem a cílem.

Typy internetového protokolu

Internetové protokoly jsou různých typů a mají různá použití. Tyto jsou uvedeny níže:

abecedy k číslům

1. TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol)
2. SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)
3. PPP (Point-to-Point Protocol)
4. FTP (File Transfer Protocol)
5. SFTP (Secure File Transfer Protocol)
6. HTTP (Hyper Text Transfer Protocol)
7. HTTPS (HyperText Transfer Protocol Secure)
8. TELNET (koncová síť)
9. POP3 (Post Office Protocol 3)
10. IPv4
11. IPv6
12. ICMP
13. UDP
14. IMAP
15. SSH
16. Gopher

1. TCP/IP (Transmission Control Protocol/Internet Protocol)

Jedná se o sadu standardních pravidel, která umožňuje různým typům počítačů mezi sebou komunikovat. Protokol IP zajišťuje, že každý počítač, který je připojen k internetu, má specifické sériové číslo nazývané IP adresa. TCP specifikuje, jak jsou data vyměňována přes internet a jak by měla být rozdělena do IP paketů. Zajišťuje také, aby pakety měly informace o zdroji dat zprávy, cíli dat zprávy, pořadí, ve kterém by měla být data zprávy znovu sestavena, a kontroluje, zda byla zpráva správně odeslána na konkrétní místo určení. . TCP je také známý jako protokol orientovaný na připojení.

Další podrobnosti viz Model TCP/IP článek.

2. SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)

Tyto protokoly jsou důležité pro odesílání a distribuci odchozích e-mailů. Tento protokol používá hlavičku pošty k získání e-mailového ID příjemce a zadává poštu do fronty odchozí pošty. A jakmile doručí poštu na přijímající e-mailové ID, odstraní e-mail ze seznamu odchozích zpráv. Zpráva nebo elektronická pošta může brát v úvahu text, video, obrázek atd. Pomáhá při nastavení některých pravidel komunikačního serveru.

3. PPP (Protokol Point-to-Point)

Jedná se o komunikační protokol, který slouží k vytvoření přímého spojení mezi dvěma komunikujícími zařízeními. Tento protokol definuje pravidla, pomocí kterých se budou dvě zařízení vzájemně autentizovat a vyměňovat si informace. Uživatel například připojí svůj počítač k serveru poskytovatele internetových služeb a také používá PPP. Podobně pro propojení dvou routerů pro přímou komunikaci využívá PPP.

4. FTP (File Transfer Protocol)

Tento protokol se používá pro přenos souborů z jednoho systému do druhého. Toto funguje na a model klient-server . Když stroj požádá o přenos souborů z jiného stroje, FTO mezi nimi nastaví spojení a vzájemně se ověří pomocí jejich ID a hesla. A požadovaný přenos souborů probíhá mezi stroji.

kdo vytvořil školu

5. SFTP (Secure File Transfer Protocol)

SFTP, který je také známý jako SSH FTP, odkazuje na File Transfer Protocol (FTP) přes Secure Shell (SSH), protože během přenosu šifruje příkazy i data. SFTP funguje jako rozšíření SSH a šifruje soubory a data a poté je odesílá přes zabezpečený datový tok shellu. Tento protokol se používá pro vzdálené připojení k jiným systémům při provádění příkazů z příkazového řádku.

6. HTTP (Hyper Text Transfer Protocol)

Tento protokol se používá k přenosu hypertextů přes internet a je definován www (world wide web) pro přenos informací. Tento protokol definuje, jak je třeba informace formátovat a přenášet. A také definuje různé akce, které by měly webové prohlížeče provést v reakci na volání provedená pro přístup na konkrétní webovou stránku. Kdykoli uživatel otevře svůj webový prohlížeč, nepřímo použije HTTP, protože to je protokol, který se používá ke sdílení textu, obrázků a dalších multimediálních souborů na World Wide Web.

Poznámka: Hypertext označuje speciální formát textu, který může obsahovat odkazy na jiné texty.

7. HTTPS (HyperText Transfer Protocol Secure)

HTTPS je rozšířením protokolu HTTP (Hypertext Transfer Protocol). Slouží pro zabezpečenou komunikaci po počítačové síti s protokolem SSL/TLS pro šifrování a autentizaci. Obecně tedy web má protokol HTTP, ale pokud je web takový, že přijímá některé citlivé informace, jako jsou údaje o kreditní kartě, debetní kartě, OTP atd., pak vyžaduje nainstalovaný certifikát SSL, aby byl web bezpečnější. Před zadáním jakýchkoli citlivých informací na web bychom tedy měli zkontrolovat, zda je odkaz HTTPS nebo ne. Pokud se nejedná o protokol HTTPS, nemusí být dostatečně bezpečný pro zadávání citlivých informací.

8. TELNET (koncová síť)

TELNET je standardní protokol TCP/IP používaný pro službu virtuálního terminálu daný ISO. To umožňuje jednomu místnímu počítači připojit se k jinému. Počítač, který se připojuje, se nazývá vzdálený počítač a který se připojuje, se nazývá místní počítač. Operace TELNET nám umožňuje zobrazit vše, co se provádí na vzdáleném počítači v místním počítači. Funguje na principu klient/server. Místní počítač používá klientský program telnet, zatímco vzdálený počítač používá program serveru telnet.

testování softwaru

9. POP3 (Post Office Protocol 3)

POP3 je zkratka pro Post Office Protocol verze 3. Má dva Message Access Agents (MAA), kde jeden je klient MAA (Message Access Agent) a druhý je server MAA (Message Access Agent) pro přístup ke zprávám z poštovní schránky. Tento protokol nám pomáhá získávat a spravovat e-maily z poštovní schránky na poštovním serveru příjemce do počítače příjemce. To je implikováno mezi příjemcem a poštovním serverem příjemce. Dá se to nazvat i jednosměrné protokol klient-server . POP3 FUNGUJE NA 2 PORTY Tj. PŘÍSTAV 110 A PŘÍSTAV 995.

fronta v Javě

10. IPv4

Čtvrtá a zpočátku široce používaná verze internetového protokolu se nazývá IPv4 (Internet Protocol version 4). Jedná se o nejpopulárnější verzi internetového protokolu a má na starosti distribuci datových paketů po síti. Maximální unikátní adresy pro IPv4 jsou 4 294 967 296 (232), které jsou možné díky použití 32bitových adres. Síťová adresa a adresa hostitele jsou dvě složky každé adresy. Adresa hostitele identifikuje konkrétní zařízení v síti, zatímco adresa sítě identifikuje síť, do které hostitel patří. V desítkovém zápisu s tečkami, který je standardem pro adresy IPv4, je každý oktet (8 bitů) adresy reprezentován svou desítkovou hodnotou a oddělen tečkou (např. 192.168.1.1).

11. IPv6

Nejnovější verze internetového protokolu, IPv6, byla vytvořena, aby řešila nevýhody protokolu IPv4. 32bitové adresy IPv4 umožňují maximálně 4,3 miliardy jedinečných adres. IPv6 naopak využívá 128bitové adresy, které umožňují výrazně větší počet unikátních adres. To je významné, protože adresy IPv4 docházely a stále roste počet zařízení, která vyžadují přístup k internetu. IPv6 navíc nabízí vylepšené funkce zabezpečení, jako je integrovaná autentizace a šifrování, stejně jako lepší podpora pro mobilní zařízení. Podpora IPv6 se rozšířila mezi webové stránky a poskytovatele internetových služeb a očekává se, že postupně vytlačí IPv4 jako hlavní internetový protokol.

Další podrobnosti viz Rozdíly mezi IPv4 a IPv6 článek.

12. ICMP

ICMP (Internet Control Message Protocol) je síťový protokol, který se používá k odesílání chybových zpráv a provozních informací o stavu sítě. Je nedílnou součástí sady Internet Protocol (IP) a používá se k diagnostice a odstraňování problémů se síťovým připojením. Zprávy ICMP jsou obvykle generovány síťovými zařízeními, jako jsou směrovače, v reakci na chyby nebo výjimečné podmínky, se kterými se setkáte při předávání datagramu. Některé příklady zpráv ICMP zahrnují:

• Echo Request a Echo Reply (ping)
• Cíl nedosažitelný
• Čas překročen
• Přesměrování

Protokol ICMP mohou také používat nástroje pro správu sítě k testování dosažitelnosti hostitele a měření doby cesty paketů ze zdroje do cíle a zpět. Je třeba poznamenat, že ICMP není bezpečný protokol, lze jej použít při některých typech síťových útoků, jako je zesílení DDoS.

13. UDP

UDP (User Datagram Protocol) je nespolehlivý, nespolehlivý protokol transportní vrstvy. Na rozdíl od TCP nenavazuje spolehlivé spojení mezi zařízeními před přenosem dat a nezaručuje, že datové pakety budou přijaty v pořadí, v jakém byly odeslány, nebo že budou vůbec přijaty. Místo toho UDP jednoduše posílá pakety dat do cíle bez jakékoli kontroly chyb nebo řízení toku. UDP se obvykle používá pro aplikace v reálném čase, jako je streamování videa a zvuku, online hraní her a VoIP (Voice over Internet Protocol), kde je přijatelné malé množství ztracených dat a důležitá je nízká latence. UDP je rychlejší než TCP, protože má menší režii. Nepotřebuje navazovat spojení, takže může okamžitě odesílat datové pakety. Před odesláním dalších také nemusí čekat na potvrzení, že data byla přijata, takže může přenášet data vyšší rychlostí.

14. IMAP

IMAP (Internet Message Access Protocol) je protokol používaný pro získávání e-mailů z poštovního serveru. Umožňuje uživatelům přistupovat ke svým e-mailům a spravovat je na serveru, nikoli je stahovat do místního zařízení. To znamená, že uživatel může přistupovat ke svým e-mailům z více zařízení a e-maily budou synchronizovány napříč všemi zařízeními. IMAP je flexibilnější než POP3 (Post Office Protocol verze 3), protože umožňuje uživatelům přistupovat a organizovat jejich e-maily na serveru a také umožňuje více uživatelům přístup ke stejné poštovní schránce.

15. SSH

SSH (Secure Shell) je protokol používaný pro bezpečné vzdálené přihlášení a další zabezpečené síťové služby. Poskytuje bezpečný a šifrovaný způsob vzdáleného přístupu a správy serverů, síťových zařízení a dalších počítačových systémů. SSH používá kryptografii veřejného klíče k ověření uživatele a šifrování přenášených dat, díky čemuž je mnohem bezpečnější než tradiční protokoly vzdáleného přihlášení, jako je Telnet. SSH také umožňuje bezpečný přenos souborů pomocí protokolů SCP (Secure Copy) a SFTP (Secure File Transfer Protocol). Je široce používán v operačních systémech založených na Unixu a je k dispozici také pro Windows. Běžně jej používají správci systému, vývojáři a další techničtí uživatelé ke vzdálenému přístupu a správě serverů a dalších síťových zařízení.

16. Gopher

Gopher je typ protokolu pro načítání souborů, který poskytuje soubory ke stažení s určitým popisem pro snadnou správu, načítání a vyhledávání souborů. Všechny soubory jsou uspořádány na vzdáleném počítači stratifikovaným způsobem. Je to starý protokol a v dnešní době se příliš nepoužívá.

víceřádkový komentář powershell