ls je příkaz prostředí Linuxu, který vypisuje obsah adresářů souborů a adresářů. Poskytuje cenné informace o souborech, adresářích a jejich atributech.
Syntaxe příkazu `ls` v Linuxu
ls [option] [file/directory]>
„ls“ zobrazí obsah aktuálního adresáře. Ve výchozím nastavení „ls“ uvádí soubory a adresáře v abecedním pořadí.
Běžně používané možnosti v příkazu `ls` v Linuxu
| Možnosti | Popis |
|---|---|
| -l | známý jako dlouhý formát, který zobrazuje podrobné informace o souborech a adresářích. |
| -A | Reprezentovat všechny soubory Zahrnout do výpisu skryté soubory a adresáře. |
| -t | Seřaďte soubory a adresáře podle času jejich poslední úpravy, přičemž jako první se zobrazí ty naposledy upravené. |
| -r | známé jako obrácené pořadí, které se používá k obrácení výchozího pořadí výpisu. |
| -S | Seřaďte soubory a adresáře podle jejich velikosti a nejprve uveďte ty největší. |
| -R | Seznam souborů a adresářů rekurzivně, včetně podadresářů. |
| -i | známý jako inode, který zobrazuje číslo indexu (inode) každého souboru a adresáře. |
| -G | známá jako skupina, která zobrazuje skupinové vlastnictví souborů a adresářů namísto vlastníka. |
| -h | Velikosti souborů tiskněte ve formátu čitelném pro člověka (např. 1K, 234M, 2G). |
| -d | Vypisujte samotné adresáře, nikoli jejich obsah. |
Některé praktické příklady příkazu ls jsou uvedeny níže.
1. Otevřete naposledy upravený soubor pomocí `ls -t `
Seřadí soubor podle času úpravy, přičemž jako první zobrazí poslední upravený soubor. head -1 vezme tento první soubor. Chcete-li otevřít naposledy upravený soubor v aktuálním adresáři, použijte kombinaci příkazů ls a head, jak je uvedeno níže.
ls -t
[Poznámka: Tím se otevře poslední upravovaný soubor (tj. druhý.txt)]
2. Zobrazte jeden soubor na řádek pomocí `ls -1 `
ls -1>
ls -1
3. Zobrazte všechny informace o souborech/adresářích pomocí `ls -l`
ls -l>
Chcete-li zobrazit dlouhý výpis informací o souboru/adresáři.
zkuste chytit javu
ls -l
-rw-rw-r– 1 maverick maverick 1176 16. února 00:19 1.c 1. znak – Typ souboru: První znak určuje typ souboru. V příkladu výše spojovník (-) v 1. znaku označuje, že se jedná o normální soubor. Následují možné volby typu souboru v 1. znaku výstupu ls -l.
Vysvětlení pole
- – normální soubor
- d: adresář
- s: soketový soubor
- l: odkazový soubor Pole 1 – Oprávnění k souboru : Další znaky určují oprávnění k souborům. Každé 3 znaky určují oprávnění ke čtení, zápisu, spouštění pro uživatele (root), skupinu a další v daném pořadí. Vezmeme-li výše uvedený příklad, -rw-rw-r– označuje oprávnění ke čtení a zápisu pro uživatele (root), oprávnění ke čtení pro skupinu a žádné oprávnění pro ostatní. Pokud jsou všechna tři oprávnění udělena uživateli (root), skupině a dalším, formát vypadá jako -rwxrwxrwx Pole 2 – Počet odkazů : Druhé pole určuje počet odkazů pro daný soubor. V tomto příkladu 1 označuje pouze jeden odkaz na tento soubor. Pole 3 – Vlastník: Třetí pole udává vlastníka souboru. V tomto příkladu je tento soubor vlastněn uživatelským jménem „maverick“. Pole 4 – Skupina : Čtvrté pole specifikuje skupinu souboru. V tomto příkladu tento soubor patří do skupiny maverick. Pole 5 – Velikost: Páté pole udává velikost souboru v bajtech. V tomto příkladu „1176“ označuje velikost souboru v bajtech. Pole 6 – Datum a čas poslední úpravy: Šesté pole uvádí datum a čas poslední úpravy souboru. V tomto příkladu „16. února 00:19“ určuje čas poslední úpravy souboru. Pole 7 – Název souboru : Poslední pole je název souboru. V tomto příkladu je název souboru 1.c.
4. Zobrazte velikost souboru ve formátu čitelném pro člověka pomocí `ls -lh`
ls -lh>
ls -lh (h je pro člověka čitelná forma) : Zobrazení velikosti souboru ve snadno čitelném formátu. tj. M pro MB, K pro KB, G pro GB.
ls -lh
5. Zobrazte informace o adresáři pomocí `ls -ld`
Když použijete ls -l, získáte podrobnosti o obsahu adresářů. Ale pokud chcete podrobnosti o adresáři, můžete použít volbu -d jako., Pokud například použijete ls -l /etc zobrazí všechny soubory pod atd adresář. Pokud však chcete zobrazit informace o adresáři /etc/, použijte volbu -ld, jak je uvedeno níže.
ls -l /etc>
ls -l /atd
ls -ld /etc>
ls -ld /etc
6. Seřaďte soubory podle času poslední úpravy pomocí `ls -lt`
ls -lt>
Chcete-li seřadit zobrazené názvy souborů v pořadí podle času poslední úpravy. Zjistíte, že je užitečné jej použít v kombinaci s volbou -l.
ls -lt
7. Řazení souborů podle času poslední úpravy (v opačném pořadí) pomocí `ls -ltr `
ls -ltr>
Chcete-li seřadit názvy souborů v čase poslední úpravy v opačném pořadí. Tím se zobrazí poslední upravený soubor na posledním řádku, což se hodí, když výpis přesahuje stránku.
ls -ltr
8. Zobrazte skryté soubory pomocí ls -a (nebo) ls -A
ls -a>
Chcete-li zobrazit všechny skryté soubory v adresáři, použijte volbu „-a“. Skryté soubory v Unixu začínají „.“ v názvu souboru. Zobrazí všechny soubory včetně „.“ (aktuální adresář) a „..“ (nadřazený adresář).
ls -a
ls -A>
Chcete-li zobrazit skryté soubory, ale ne ‚.‘ (aktuální adresář) a ‚..‘ (nadřazený adresář).
ls -A
[Poznámka: . a .. zde nejsou zobrazeny]
9. Zobrazte soubory rekurzivně pomocí ls -R $ ls /etc/apt
ls /etc/apt>
ls /etc/apt
ls -R /etc/apt>
Chcete-li zobrazit všechny soubory rekurzivně. Když to uděláte z /, zobrazí se rekurzivně všechny neskryté soubory v celém systému souborů.
ls -R /etc/apt
10. Zobrazte číslo inodu souboru pomocí `ls -i`
Někdy možná budete chtít znát jediné číslo souboru pro interní údržbu. Pro zobrazení jednoho čísla použijte volbu -i, jak je uvedeno níže. Pomocí čísla inodu můžete odstranit soubory, které mají ve svém názvu speciální znaky.
ls -i>
ls -i
ls -i /etc/apt>
ls -i /etc/apt
11. Skryjte řídicí znaky pomocí `ls -q`
ls -q>
Chcete-li vytisknout otazníky namísto negrafických řídicích znaků.
ls -q
12. Zobrazte UID a GID souboru pomocí `ls -n`
ls -n ~/kv>
Uvádí výstup jako -l, ale zobrazuje uid a gid v číselném formátu namísto jmen.
ls -n ~/kv
13. Vizuální klasifikace souborů se speciálními znaky pomocí `ls -F`
ls -F>
Místo provádění „ls -l“ a poté kontroly prvního znaku k určení typu souboru. Můžete použít -F, které klasifikuje soubor různými speciálními znaky pro různé druhy souborů.
- / – adresář.
- nic – normální soubor.
- @ – soubor s odkazem.
- * - Spustitelný soubor
ls -F
14. Vizuální klasifikace souborů s barvami pomocí `ls -F`
ls --color=auto>
Dalším druhem klasifikace souboru je rozpoznání typu souboru podle barvy, ve které se zobrazí. V níže uvedených výstupních adresářích se zobrazí modře, měkké odkazy se zobrazí zeleně a běžné soubory se zobrazí ve výchozí barvě.
ls –color=auto
Závěr
V tomto článku jsme probrali praktickou implementaci příkazu `ls` v linuxu, ve kterém jsme probrali jeho základní syntaxi a nejběžněji používané možnosti v příkazu `ls`. Fungování všech možností lze snadno pochopit pochopením praktické implementace popsané v tomto článku. Uživatelé mohou mít dobré znalosti v příkazu `ls`. Je také důležité, aby správce systému znal tyto možnosti pro bezproblémovou práci v každodenní pracovní rutině.
ubuntu který příkaz