Ahoj všichni. Dnes jsme zde, abychom se dozvěděli o rozdílech mezi BOOTP a RARP v počítačových sítích. Než se dozvíme o rozdílech, musíme o nich vědět. Nyní se tedy pojďme dozvědět více o BOOTP (Bootstrap Protocol) a RARP (Reverse Address Resolution Protocol) samostatně a také podrobně.

Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) a RARP (Reverse Address Resolution Protocol) jsou vyžadovány, protože nám pomáhají hlavně při připojení k zařízením. Pomáhají nám také komunikovat mezi dvěma nebo více zařízeními nebo pracovními stanicemi. Bez ohledu na rozdíly v jejich práci je důvodem, proč používáme síťové protokoly, že nám pomáhají komunikovat s lidmi, kteří mohou být kdekoli na světě. Tyto protokoly tedy hrají důležitou roli v moderní digitální komunikaci.

Důležité zkratky

1. RARP - - - - > Protokol pro zpětné rozlišení adres
2. BOOTP - - - - > Bootstrap Protocol
3. MAC - - - - > Střední řízení přístupu
4. IP - - - - > Internetový protokol
5. DHCP - - - - > Dynamic Host Configuration Protocol
6. NIC - - - - > Karta síťového rozhraní
7. UDP - - - - > User Datagram Protocol
8. LAN - - - - > Velká síť
9. TCP / IP - - - - > Transmission Control Protocol / Internet Protocol
10. IPv4 - - - - > Internetový protokol verze 4
11. BIOS - - - - > Základní vstupní/výstupní systém

Nyní se pojďme dozvědět o RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

RARP je také známý jako Reverse Address Resolution Protocol. Tento protokol se používá v počítačových sítích. To používá zaměstnanec, který používá počítač ve vlastnictví klienta. Používají to požadavek nebo získat adresu internetového protokolu (IP) z mezipaměti nebo tabulky protokolu rozlišení adres serveru brány. RARP se používá k nalezení logické adresy stroje, který má pouze svou fyzickou adresu. Tato logická adresa se u jednotlivých strojů liší. Tyto logické adresy nejsou nikdy stejné a nikdy nezávisí na hardwarových částech stroje. Adresa internetového protokolu (IP) je známa z konfigurace souboru na disku.

Tento protokol se používá k přenosu dat mezi dvěma servery. Klient nemusí před odesláním požadavku znát identitu serveru. Správci musí nakonfigurovat každý server individuálně pro adresy MAC (Medium Access Control). RARP (Reverse Address Resolution Protocol) je velmi užitečný pro poskytování IP adres.

Klientská aplikace RARP požaduje adresu IP (Internet Protocol) od serveru RARP (Reverse Address Resolution Protocol) na routeru, když je nastaven náhradní stroj, protože stroj může nebo nemusí mít přidružený disk, který může trvale zachovat IP adresu. . V případě, že byla nakonfigurována položka tabulky směrovače, server RARP (Reverse Address Resolution Protocol) odešle IP adresu zařízení.

Zařízení se může naučit svou fyzickou adresu, která je specifická pro danou oblast (například načtením jeho NIC (Network Interface Card ). Protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) pak může být použit k získání logické adresy pomocí fyzické adresy. V místní síti je generován a vysílán požadavek RARP.

Další zařízení v místní síti, které zná každou IP adresu, odpoví odpovědí RARP (Reverse Address Resolution Protocol). Na požadujícím systému musí být spuštěn klientský software RARP (Reverse Address Resolution Protocol); v systému odpovědí musí být spuštěn software serveru RARP.

pole objektů java

K vysílání dochází na vrstvě datového připojení, což je vážný nedostatek RARP. Fyzické adresy vysílání nepřekračují hranice sítě, jako je tomu v případě Ethernetu.

Historie protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

Protokol Reverse Address Resolution Protocol byl inicializován v roce 1984. Tento protokol Reverse Address Resolution Protocol je protokol, který se používá k přidělení adresy internetového protokolu (IP) serveru nebo stolnímu počítači nebo počítači atd. Tyto servery nebo stolní počítače nebo počítače atd. být jednoduše nazýván jako pracovní stanice.

Jednoduché bezdiskové pracovní stanice jsou tedy také platformou pro primární pracovní stanice od společnosti Sun Microsystems.

Fungování protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

Protokol Reverse Address Resolution Protocol se používá k přenosu dat mezi dvěma zdroji nebo dvěma klientskými servery na vrstvě síťového přístupu. Zdroje mají dvě různé adresy. Jsou to adresa internetového protokolu (IP) a adresa MAC (Media Access Control).

MAC adresa je poté předprogramována do hardwaru, jakmile je IP adresa přiřazena softwarem.

Server RARP, který odpovídá na požadavky protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol), může být jakýkoli standardní počítač připojený k síti. Musí však zaznamenat všechny adresy MAC (Media Access Control) a adresy internetového protokolu (IP), které jim odpovídají. Síť může odpovídat pouze na dotazy RARP (Reverse Address Resolution Protocol) z těchto serverů RARP (Reverse Address Resolution Protocol). Datový paket je nutné posílat přes relativně nízkonákladové síťové vrstvy. To znamená, že každý účastník obdrží balíček současně.

Výhody protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

Výhody jsou:

1. RARP (Reverse Address Resolution Protocol) se používá pro změnu ethernetové adresy na jednoduchou adresu internetového protokolu (IP).
2. Je to užitečné pro technologie odvozené od velkých sítí (LAN).

Nevýhody protokolu RARP (Reverse Address Resolution Protocol)

Nevýhody jsou

1. Server RARP (Reverse Address Resolution Protocol) by měl být vždy umístěn ve stejné fyzické síti
2. Protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) nedokáže nakonfigurovat počítač velmi moderní sítě.
3. Počítač používá k přenosu RARP (Reverse Address Resolution Protocol) velmi základní síťovou vrstvu. Směrovač nemůže přenést paket, protože počítač odešle požadavek RARP (Reverse Address Resolution Protocol) na nejzákladnější vrstvě sítě.
4. Protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) není schopen řídit proces podsítě, protože se nepřenášejí žádné masky podsítě. Pokud síť obsahuje více než jednu podsíť, každá podsíť musí mít přístup k serveru RARP
5. Nevyužívá plně potenciál sítě typu Ethernet.

To jsou důvody, proč se protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) v současnosti příliš nepoužívá. Byl nahrazen protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol). Je nahrazen protokolem Bootstrap Protocol (BOOTP) a Dynamic Host Configuration Protocol (DHCP).

Nyní nám dejte vědět, proč je protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) zastaralý

Proč je protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) zastaralý?

Zde zastaralé znamená již neužitečné. Již víme, že byl nahrazen protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol). Byl nahrazen protokoly Bootstrap Protocol (BOOTP) a Dynamic Host Configuration Protocol (DHCP). Dejte nám podrobně vědět, proč byl vyměněn.

typy binárních stromů

Ve skutečnosti je protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) široce používán na ethernetových službách. Byly také široce používány v sítích Token Rings Large Area Networks. Protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) je vytvořen pro odesílání nebo poskytování adresy internetového protokolu (IP) pro jiná zařízení.

Vzhledem k tomu, že protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol) byl vytvořen pouze za účelem doručování informací o adrese internetového protokolu (IP) zařízením, která buď nemají staticky přidělenou adresu internetového protokolu (IP), nebo postrádají vnitřní úložný prostor pro místní uložení, poskytuje pouze minimální servis. Z hlediska přístupu k síti LAN (Large Area Network) protokoly Bootstrap a Dynamic Host Configuration Protocol v podstatě nahradily protokol RARP. Oba protokoly jsou bohatší na funkce a dobře se škálují v současných velkých sítích (LAN) s několika podsítěmi IP.

RARP se však vrátil na pracoviště díky virtualizaci serverů a datových center. Například klíčovou funkcí využívanou pro vysokou dostupnost ve virtuálním stroji je schopnost okamžitě přesunout virtuální server z jednoho fyzického hostitele na druhého, ať už ve stejném fyzickém datovém centru, nebo v jiném datovém centru (VM).

BOOTP (Bootstrap Protocol)

BOOTP je také známý jako Bootstrap Protocol. Tento protokol se používá v počítačových sítích. Bootstrap Protocol (BOOTP) je protokol. Tento protokol funguje na bázi internetu. To je důvod, proč se nazývá internetový protokol (IP). To se používá k tomu, aby uživatel sítě mohl získat adresu internetového protokolu (IP). Uživatel sítě okamžitě nakonfiguruje přijatou adresu internetového protokolu (IP). To umožňuje zavádění operačního systému bez vnějšího zapojení nebo tajné dohody uživatele.

Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) vyžaduje spuštění serveru. O tento server se bude starat správce sítě. Tento server se používá pro umožnění síťovému uživateli získat adresu internetového protokolu (IP). Uživatel sítě okamžitě nakonfiguruje přijatou adresu internetového protokolu (IP). To umožňuje zavádění operačního systému bez vnějšího zapojení nebo tajné dohody uživatele.

Historie BOOTP (Bootstrap Protocol)

Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) byl ve skutečnosti představen v roce 1985 kvůli Request for Comments 951 (také známý jako RFC 951), který nahradil protokol RARP (Reverse Address Resolution Protocol). Tento protokol vyžaduje, aby servery byly přítomny na každé adrese internetového protokolu (IP) serveru. Pomocí BOOTP (Bootstrap Protocol) může existovat centrální server BOOTP (Bootstrap Protocol) pro mnoho podsítí.

java řetězec porovnat

Dnes se BOOTP (Bootstrap Protocol) provádí prostřednictvím User Datagram Protocol (UDP), který tvoří základ pro Dynamic Host Configuration Protocol (DHCP). Servery DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol) zpracovávají požadavky klientů.

Vlastnosti protokolu BOOTP (Bootstrap Protocol)

1. BOOTP (Bootstrap Protocol) je dynamický protokol.
2. BOOTP (Bootstrap Protocol) je také známý jako základní protokol
3. Úkolem BOOTP (Bootstrap Protocol) je vytvořit jedinečnou adresu internetového protokolu (IP) pro rozpoznání a potvrzení, jakmile je připojena k síti. Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) je velmi užitečný, protože urychluje přenos dat a požadavky na připojení.
4. BOOTP (Bootstrap Protocol) je jedinečný algoritmus internetového protokolu (IP). Tento algoritmus pomáhá při poskytování a vytváření nových adres internetového protokolu (IP), které jsou zcela odlišné a také nemají žádnou vazbu mezi dříve vytvořenými adresami internetového protokolu (IP). Adresy internetového protokolu (IP) jsou vytvářeny velmi rychle ve zlomku sekundy.
5. Tento algoritmus také pomáhá zkrátit čas potřebný pro připojení zdrojového serveru a klientského serveru.
6. Nyní jsou hlavní a důležité procesy, jako je stahování a změna již přítomných hodnot nebo kódů, hotové. I malé procesy jsou také aktualizovány, aby v blízké budoucnosti nikdy nezpůsobovaly problémy.
7. Připojení BOOTP (Bootstrap Protocol) vyžaduje Internet Protocol (IP) Adresy jsou vyžadovány pro klientský server a zdrojový server a pro úspěšné připojení vyžadují adresu brány. V síti BOOTP (Bootstrap Protocol) klient a zdrojový server používají stejnou síť LAN (Large Area Network) a směrovače musí podporovat protokol BOOTP (Bootstrap Protocol), proto jsou směrovače vždy udržovány ve stejných sítích.
8. Skvělým příkladem sítě založené na TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol) je síť BOOTP (Bootstrap Protocol). Pro rychlou reakci na každý požadavek, který počítač v síti předá serveru, využívá protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) svou vlastní IP adresu.

Fungování protokolu BOOTP (Bootstrap Protocol)

Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) funguje takto:

1. Ve skutečnosti nový účastník sítě nebude mít adresu internetového protokolu (IP). Poté správce sítě, který je správcem protokolu BOOTP (Bootstrap Protocol), umožní novému účastníkovi sítě přístup k hostitelskému serveru. Nyní nový účastník sítě získá odlišnou nebo idiosynkratickou adresu internetového protokolu (IP) prostřednictvím protokolu IPv4 (Internet Protocol verze 4).
2. Klient nebo nový účastník sítě nainstaluje nový BOOTP (Bootstrap Protocol) pomocí režimu TCP/IP (Transmission Control Protocol / Internet Protocol). Tento režim rozhoduje na uživatelské pracovní stanici pro zajištění afinity se všemi síťovými protokoly při připojení k určité síti.
3. Do zprávy odeslané správcem sítě BOOTP je poté zahrnuta vhodná adresa unicast. Hlavní server pak předá tuto jednosměrovou adresu klientovi BOOTP.

Použití protokolu BOOTP (Bootstrap Protocol)

Použití jsou:

1. Pro účely kontroly systému je vyžadován protokol BOOTP (Bootstrap Protocol). Po zapnutí počítače je systém zkontrolován na přítomnost sítě
2. Základní deska a správa sítě jsou schopny efektivně organizovat přenos dat na zařízení, jakmile se rozsvítí, protože každý počítač v síti sleduje svůj cyklus BIOS (Basic Input/Output System).
3. Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) je velmi používaný pro podporu použití základních desek a manažerů, které pracují v síti. Takže kvůli tomuto protokolu není vyžadován žádný jiný způsob úložiště než cloudová síť.
4. Aby bylo možné odesílat a přijímat požadavky a vhodné odpovědi síťového serveru, komunikují klient a server pomocí protokolu BOOTP (Bootstrap Protocol).
5. BOOTP se obvykle používá v bezdiskovém prostředí a nevyžaduje žádná média, protože všechna data jsou uchovávána v síťovém cloudu pro efektivní využití.

Nevýhody BOOTP (Bootstrap Protocol)

Nevýhody jsou

1. Nemají koncept dočasného adresování internetového protokolu (IP).
2. Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) může mít také neodstranitelné chyby kvůli své konfiguraci. Je to proto, že jejich konfigurace je manuální.
3. BOOTP (Bootstrap Protocol) nepodporuje DHCP (Dynamic Host Configuration Protocol)
4. Protokol BOOTP (Bootstrap Protocol) nemůže fungovat pro mobilní telefony a přenosné počítače.

Rozdíl mezi BOOTP a RARP v počítačových sítích

To vše o RARP, BOOTP a jejich rozdílech v počítačových sítích.